Svoboda

" ... Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými..."
Český ekumenický překlad Jan 8:32
Tento článek se zaměřuje na svobodu z duchovního pohledu
Svoboda je jedno z nejskloňovanějších slov dnešní doby. Každý ji chce, ale zdá se, že je jí čím dál míň. Mluví o ní jak politici, tak aktivisté i všichni ostatní. Všechny lidi touha po svobodě dělí na dvě skupiny: na ty, kteří ji spojují s volností pohybu, s možností cestovat do zahraničí, s možností říkat co chci a dělat co chci. A druhá skupina jsou ti, kteří spojují svobodu se znalostí věcí a s porozuměním věcem. Tento spor není ničím novým. Stejnou otázkou se zabýval už Ježíš Kristus, Jan Hus i mnozí další. Je také velmi známé heslo z doby francouzské revoluce: "Svoboda je kost hozená lidu, aby si na ní vylámal zuby." Toto velmi drsné rčení poukazuje na problém s pochopením toho, co svoboda je, co člověku přináší a kdy si jakou svobodu člověk zaslouží. Možná ne všichni souhlasí s tím, že svobodu si musí člověk zasloužit. A to v tom smyslu, že ví, jak s ní naložit. Každý rodič ví, že dítě může jít samo ven, jen když je schopné řídit se určitými pravidly, aby si neublížilo. Platí to však obecně, i pro dospělé.
Jenom když má člověk vůbec nějaké znalosti (informace) o situaci, může ji vyhodnotit, rozhodnout se a jednat. Z biblického hlediska, v souladu s úvodním veršem, jedná svobodně jen ten, kdo má znalosti pravdivé, tj. vyčerpávající a ze správného zdroje neboli svobodný je ten, kdo zná pravdu. Takové informace (znalosti) poskytuje Bůh; lidské zdroje mohou být z mnoha důvodů nepravdivé, tj. neúplné nebo úmyslně zavádějící. Pod vlivem (pod jhem) takových znalostí není rozhodnutí a jednání svobodné.
[Překlad Nového světa svatých písem] Jan 15:15
Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Kritériem svobody je tedy znalost. Právě na tento problém poukazoval Ježíš, když kritizoval farizee a říkal:
[Kurzův překlad nového zákona] Marek 7:8
I vy vedete lidi k takovému pokrytectví. Neboť opouštíte příkazy Boží a nahrazujete je svými zděděnými výklady a zvyky."
Lidé v té době dělali mnoho chyb a špatných rozhodnutí kvůli tomu, že slepě důvěřovali náboženským učitelům. Z hlediska víry se míjeli cílem, což je význam slova hřích. Pokud bychom to aplikovali na dnešní dobu, je to jako by se u nás ve dnech státních svátků (např. 17. listopadu) zakazovalo, aby lékaři léčili, protože není pracovní den. V Kristově době farizeové postavili tradici svátku sabat nad pomoc druhému člověku a učili, že to tak chce Bůh. Ježíš ukázal, že pomoc člověku je nad jakýkoli zvyk a tradici a odkázal se na Písma (tehdy knihy Mojžíšovy a Proroky).
Stejný problém s neznalostí, resp. překrucováním Písma řešil ve 14. století Jan Hus. Šlo o obchodování s odpustky. Jan Hus kritizoval církev za to, že svůj obchod s odpustky, povýšila nad křesťanské učení. Ne každý ví, že peníze z odpustků šly na válku, kterou vedl jeden papež proti druhému. V té době byly zároveň tři papežové. Kdyby lidé znali myšlenky a spisy Ježíše Krista, apoštola Pavla a dalších apoštolů, věděli by, že jednání kněží není jen chybné, ale je i nekřesťanské. Proto Hus napsal spis De ecclesia (O církvi; lat.),kde jasně ukázal, že papež, biskupové i kněží jednají v rozporu s Kristem a že křesťané je v takovém případě nemusí poslouchat.
Bible uvádí další příklad jednání na základě neúplných informací, tentokrát ze strany Piláta Pontského, protektora tehdejší římské provincie Judeje.
[Kralická Bible 1613] Jan 18:37
I řekl jemu Pilát: "Tedy král jsi ty?" Odpověděl Ježíš: "Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj."
Pilát, ačkoliv měl pochybnosti o Ježíšově vině a vlastně ho nechtěl odsoudit k smrti ukřižováním, to nakonec udělal. Nezjišťoval podrobnosti (pravdu) a nesoudil Ježíše podle práva. Stačilo mu "svědectví" židovských náboženských předáků. Symbolicky si umyl ruce od své viny, kterou nechal na židovských vůdcích. Držel se toho, co bylo prospěšné pro Řím a pro něho. Ježíš však řekl, že se narodil, aby mluvil o pravdě. Pravda neboli pravdivé informace (o Bohu a jeho vlastnostech a záměrech) měla být dostupná všem lidem a měla se stát pilířem křesťanství. Díky znalostem, které Ježíš měl, s ním nemohl manipulovat Pilát, Herodes ani farizeové.
Ve středověké době zneužívali svou moc pro své zájmy nejen vládcové, ale i církev, která byla více politickou mocí než křesťanským společenstvím. Husa jeho boj za pravdu stál život. Jeho výroky, které před svou smrtí vyslal do světa, vydaly svědectví o tom, co je skutečná svoboda.
Výklad viery, destera Božích přikázání a modlitby páně.
Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.
Jan Hus z Písma pochopil, že pravda osvobozuje – od neznalosti a od chybných rozhodnutí v důsledku této neznalosti.
Následující větu zřejmě Hus neřekl, řekli ji o něm jiní pro jeho postoj:
Tělo v poutech, ale duše svobodná.
Skutečná svoboda je vnitřní a závisí na poznání (na pravdě). Člověk tuto pravdu musí hledat a učit se schopnosti pochopit a porozumět (rozlišovací schopnosti). Člověk, který je skutečně svobodný, je schopen ubránit se manipulaci a podvodu.
[Pavlikův studijní překlad] Jan 8:28
Ježíš jim tedy řekl: "Až Syna člověka vyzdvihnete, tehdy poznáte, že jsem to já a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec."
Vztah mezi pravdou (poznáním/dostatečnými a nezkreslenými informacemi) a svobodou je patrný také z biblické zprávy o jednání nazvaném prvotní hřích (1. Mojžíšova 3. kapitola). Eva uvěřila nastrčenému hadovi a rozhodla se jednat proti zákazu danému Bohem. Později uvedla, že byla oklamána. Rozhodla se pod vlivem mistrné manipulace Satana. Nejednala tak svobodně. Toto nesvobodné rozhodnutí mělo fatální následky pro celé lidstvo, které se z něj dosud nevzpamatovalo.
Jak se stát svobodným dnes? Jak se osvobodit od moderních lží a být svobodný od manipulací, polopravd a podvodu, když pravda je první obětí všech sporů a válek?
Aischylos
První obětí každé války je pravda.
Odpověď není jednoduchá. Nabízíme několik bodů, které mohou pomoci.
- Vzdělávat se, hledat takové zdroje, které nejsou účelové a
nepodléhají módním trendům.Nepodléhat tlaku davu
- Zvláště ve vypjatých obdobích, kdy je společnost rozdělená nábožensky, politicky, ekonomicky apod. nebo ve válce, se objevuje více propagandy než faktů. "Upravené" informace (upravená pravda) se stávají zbraní v rukou těch, kteří je šíří.
- Tvořit si názor na základě faktů, ne podle toho, co je módní nebo výhodné.
- Odmítat novodobé odpustky (zvolte nás a my to vyřešíme - snadná řešení velkých problémů neexistují). Ani válka je neřeší, ale přináší velké utrpení a ničí lidské životy, materiální hodnoty budované léta, a co víc, ničí i hodnoty duchovní – lidé zhrubnou, znejistí, stanou se apatickými a neaktivními.
- Odmítnout dogmata náboženská i politická. Neměnné jsou jenom Boží principy, ale poznání ve všech oblastech se stále prohlubuje a to lidi posouvá.
- Uvažovat v širších souvislostech a samostatně. Nenechat se ovlivnit postavením nebo funkcí autora názoru. Porovnávat. Pamatujme, že dějiny píší vítězové a že pravda není výsadou mocných.
- Vždy se ptát jako Cicero :
Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.):
Cui bono? - komu ku prospěchu?
* co dělám, proč to dělám, a dělám li-to v souladu s Bohem;
* co se po mně chce, abych cítil (strach, nenávist, bezmoc);
* co se po mně chce, abych udělal (kliknul, sdílel, volil někoho, něco koupil);
* komu tím reálně posloužím (Bohu, pravdě, svému rozumu nebo něčí peněžence/moci.
Pokud jakákoli věc slouží Bohu, pak je skutečně prospěšná všem.
[Jeruzalémská Bible 2012] 1. Timoteovi 2:3,4
Tak je to dobré a líbí se to Bohu, našemu Spasiteli, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.
[Pavlíkův studijní překlad] 1. Tesalonickým 5:21
vše však ověřujte, správné podržujte
-
7/2026 -pez, cim -
