Starý zákon a křesťané I.
Starý zákon a křesťané
1. část
Vztah křesťanů k staré,u zákonu
Starý zákon
Starý zákon jsou knihy určené katolickou církví pro vložení do sbírky knih, vhodných pro výchovu křesťanů, dnes obecně nazývaných Bible. (Druhá část Bible je známá jako Nový zákon.) Jedná se o Pentateuch, neboli pět knih Mojžíšových, dále knihy popisující historii Izraele (knihy Jouzova, Soudci, Samuelova, Královská, Paralipomenon atd.), knihy obsahující písně a moudrost (Žalmy, Přísloví, Píseň písní), literatura svědectví (Job, Ester) a knihy proroků. Poselství těchto knih je nezpochybnitelné a mají svou hodnotu i dnes. Je škoda, že Starý zákon byl ochuzen o mnohé další knihy, které byly ze sbírky knih ve čtvrtém století postupně vyloučeny. První záznam soupisu knih Starého zákona je z římské synody z roku 382. (Synoda – shromáždění biskupů.) Ratifikace pak proběhla na synodě v roce 397 a papež Damasus I. jej schválil a zadal vytvoření latinského překladu (Vulgáta), který sepsal Jeroným (Sophronius Eusebius Hieronymus). Později protestanské církve provedly vlastní výzkum a přímé překlady z hebrejštiny, např. Ja´kov Chajim.
Mojžíšův Zákon
V druhé knize Mojžíšově v Exodu (původně Šemot [שְׁמוֹת] Jména; míněna jsou jména těch, kteří vyšli z Egypta) je zaznamenán text, který zná asi většina lidí na zemi. Je to Desatero. Kromě toho kniha Exodus i ostatní biblické knihy obsahují mnoho dalších zákonů a pravidel. Dnes většinou je známa upravená veze Desatera:
V jednoho Boha věřiti budeš.
NevV jednoho Boha věřiti budeš.zmeš jména Božího nadarmo.
Pomni, abys den sváteční světil.
Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
Nepožádáš manželky bližního svého.
Aniž požádáš statku jeho.
Originál zní:
[Pentateuch – český rabínský překlad, autoři Gustav Sicher a Isidor Hirsch] Exodus 20:2-14
2 Já, Hospodin*, jsem Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví.
3 Nebudeš míti jiného boha před tváří mou.
4 Neuděláš si tesané [modly] ani jakékoli podoby toho, co jest na nebi nahoře a co jest na zemi dole a co jest ve vodě pod zemí;
5 nebudeš se jim klaněti, ani jim sloužiti, neboť já, Hospodin, Bůh tvůj, jsem Bůh horlivý, jenž pamatuje na vinu otců u synů, u třetího a u čtvrtého pokolení, u těch, kteří mne nenávidí;
6 ale prokazuje milost do tisícího pokolení těm, kteří mne milují a zachovávají přikázání má.
7 Nevyslovíš jména Hospodina, Boha svého, nadarmo, neboť Hospodin nezprošťuje viny toho, kdo vysloví jméno jeho nadarmo.
8 Pomni dne sabatu [odpočinku], abys jej světil.
9 Šest dní budeš pracovati a konati veškerou práci svou,
10 ale den sedmý jest [dnem] odpočinku, [posvěcený] Hospodinu, Bohu tvému: nebudeš konati žádné práce, ani ty, ani syn tvůj, ani dcera tvá, ani služebník tvůj, ani služka tvá, ani dobytek tvůj, ani cizinec tvůj, který [jest] v branách tvých.
11 Neboť šest dnů tvořil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, co jest v nich, a odpočíval dne sedmého; proto požehnal Hospodin dnu sobotnímu a posvětil jej.
2 Já, Hospodin*, jsem Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví.
3 Nebudeš míti jiného boha před tváří mou.
4 Neuděláš si tesané [modly] ani jakékoli podoby toho, co jest na nebi nahoře a co jest na zemi dole a co jest ve vodě pod zemí;
5 nebudeš se jim klaněti, ani jim sloužiti, neboť já, Hospodin, Bůh tvůj, jsem Bůh horlivý, jenž pamatuje na vinu otců u synů, u třetího a u čtvrtého pokolení, u těch, kteří mne nenávidí;
6 ale prokazuje milost do tisícího pokolení těm, kteří mne milují a zachovávají přikázání má.
7 Nevyslovíš jména Hospodina, Boha svého, nadarmo, neboť Hospodin nezprošťuje viny toho, kdo vysloví jméno jeho nadarmo.
8 Pomni dne sabatu [odpočinku], abys jej světil.
9 Šest dní budeš pracovati a konati veškerou práci svou,
10 ale den sedmý jest [dnem] odpočinku, [posvěcený] Hospodinu, Bohu tvému: nebudeš konati žádné práce, ani ty, ani syn tvůj, ani dcera tvá, ani služebník tvůj, ani služka tvá, ani dobytek tvůj, ani cizinec tvůj, který [jest] v branách tvých.
11 Neboť šest dnů tvořil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, co jest v nich, a odpočíval dne sedmého; proto požehnal Hospodin dnu sobotnímu a posvětil jej.
12 Cti otce svého a matku svou, aby dlouho trvaly dnové tvoji na zemi, kterou Hospodin, Bůh tvůj, tobě dává.
13 Nezavraždíš. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevypovídej proti bližnímu svému [jako] svědek lživý.
14 Nezatoužíš po domě bližního svého. Nezatoužíš po manželce bližního svého, ani po volu a oslu jeho, po ničem, což náleží bližnímu tvému.
13 Nezavraždíš. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevypovídej proti bližnímu svému [jako] svědek lživý.
14 Nezatoužíš po domě bližního svého. Nezatoužíš po manželce bližního svého, ani po volu a oslu jeho, po ničem, což náleží bližnímu tvému.
* Židé boží jméno nevyslovují, nejčastěji užívají Adonaj, svrchovaný pán; v překladech se uvádí Hospodin. Boží jméno používané před touto tradicí je Jahve. My budeme dále používat Bůh z velkým "B".
Uvádí se, že důvod pro změnu je ten, že text byl upraven pro snadnější pochopení. Tato úprava však, zřejmě neúmyslně, změnila jeho význam a určení. Tento text představuje zápis exkluzivní smlouvy mezi potomky Izraele (Jákoba) a Bohem. Z veršů Já, Hospodin, jsem Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví … vyplývá, že Bůh si Izraelity vybral za svůj národ. Zbavil je egyptské nadvlády a ustanovil se místo Egypta jejich panovníkem – Bohem. Zároveň určil vzájemné podmínky této dohody.
Části které byly změněny nebo vynechány:
2 Já, Hospodin*, jsem Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví.
3 Nebudeš míti jiného boha před tváří mou.
4 Neuděláš si tesané [modly] ani jakékoli podoby toho, co jest na nebi nahoře a co jest na zemi dole a co jest ve vodě pod zemí;
5 nebudeš se jim klaněti, ani jim sloužiti, neboť já, Hospodin, Bůh tvůj, jsem Bůh horlivý, jenž pamatuje na vinu otců u synů, u třetího a u čtvrtého pokolení, u těch, kteří mne nenávidí;
6 ale prokazuje milost do tisícího pokolení těm, kteří mne milují a zachovávají přikázání má.
9 Šest dní budeš pracovati a konati veškerou práci svou,
10 ale den sedmý jest [dnem] odpočinku, [posvěcený] Hospodinu, Bohu tvému: nebudeš konati žádné práce, ani ty, ani syn tvůj, ani dcera tvá, ani služebník tvůj, ani služka tvá, ani dobytek tvůj, ani cizinec tvůj, který [jest] v branách tvých.
11 Neboť šest dnů tvořil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, co jest v nich, a odpočíval dne sedmého; proto požehnal Hospodin dnu sobotnímu a posvětil jej.
Je tu však ještě jedna věc k zamyšlení. Při srovnání Desatera s tzv. suzerénními smlouvami zjistíme, že mají společné rysy. Tyto smlouvy se uzavíraly již v době zhruba 1 200 – 1 500 př. n. l. mezi tzv. suzerénem, což byl nadřazený panovník nebo mocnost (vyjádřeno dnešními slovy se jednalo o stát vlivnější z geopolitického nebo i ekonomického hlediska), a státem/územím podřízeným, který měl většinou vlastní vnitřní samosprávu, ale omezenou svrchovanost ve věcech vnějších (mezinárodních) – obvykle vojenských a politických, a byl povinen platit suzerénní mocnosti určitý poplatek (tribut). Suzerén nad ním vykonával kontrolu a poskytoval mu ochranu nebo si jej zavázal tím, že pro něj udělal něco výhodného. Tyto poznatky vyplynuly ze studií českého archeologa Bedřicha Hrozného, který rozluštil klínové písmo Chetitů a přeložil část nalezeného chetitského archivu.
Suzerénní smlouvy vždy obsahovaly:
1. Úvod
Představení Mocného vladaře, který byl nadřazen králi nebo národu (obecně mocnost, která má svrchovanost nad jinou).
2. Důvod smlouvy
Popis vztahů mezi účastníky smlouvy (mezi vladařem a podrobeným). Popis činů vladaře, kterými se osvědčil a jimiž pomohl. Jednoduše důvod pro věrnost a oddanost.
3. Závazné povinnosti
Ze smlouvy vyplývalo, s kým může podrobený uzavírat smlouvy a s kým ne, a co musí dodržovat.
4. Uložení a čtení
Určení chrámu, kde bude hliněná či kovová tabulka umístěna a kdy a jak bude pravidelně předčítána národu.
5. Svědky smlouvy
Většinou se za svědky brali bohové.
6. Prokletí a požehnání
Pokud bude smlouva porušena, bohové krále a jeho zemi proklejí. Pokud ji dodrží, budou požehnáni.
Při porovnání těchto bodů s biblickým Desaterem, zejména však s původní verzí v Pentateuchu, si není možné nevšimnout jejich shodné struktury. Je pravděpodobné, že smlouva mezi Bohem a Izraelity je formou suzerénní smlouvy. Jejími účastníky jsou Bůh (Bible) v pozici nadřazené mocnosti – suzeréna (je nepochybné, že tato role Boha byla dána jeho větší mocí, než jakou disponovali lidé) – a Izraelité jako národ v pozici podřízeného, ve smyslu chráněnce, kterému bude při dodržování stanovených podmínek zaručena vypsaná odměna a poskytnuta ochrana, ale při nedodržení podmínek bude trestán. Logický závěr tak je, že tato smlouva byla určená a závazná pro Izraelity. Jiné národy, ani křestané, v této smlouvě nejsou zahrnuti.
Skutečný význam pro křesťany
Co z toho vyplývá? Křesťané právně nejsou tímto dokumentem vázáni. Co to znamená? Apoštol Pavel o tom psal:
[Český Studijní překlad Římanům 6:14
Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem,ale pod milostí.
[Překlad nového světa s odkazy] Římanům 3:21-30
Ale nyní byla Boží spravedlnostučiněna zjevnou odděleně od zákona, jak se o tom vydává svědectvív Zákoně a Prorocích;ano, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kteří mají víru.Není totiž žádný rozdíl.Vždyť všichni zhřešilia nedosahují Boží slávy,a je to jako velkorysý dar, že jsou z jeho nezasloužené laskavostiprohlašováni za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným, [jež zaplatil] Kristus Ježíš. Bůh ho vystavil jako obětní dar ke smíření prostřednictvím víry v jeho krev. To proto, aby dal najevo svou vlastní spravedlnost, protože odpouštěl hříchy,které se staly v minulosti, zatímco Bůh projevoval trpělivost;aby tak dal najevo v tomto nynějším období svou vlastní spravedlnost, aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého člověka, který má víru v Ježíše. Kde je tedy chlubení? Je vyloučeno. Jakým zákonem? Skutků? Opravdu ne, ale zákonem víry.Máme totiž za to, že člověk je prohlášen za spravedlivého z víry odděleně od skutků zákona.Nebo je on jen Bohem Židů?Není také [Bohem] lidí z národů? Ano, také lidí z národů,jestliže opravdu Bůh je ten, kdo prohlásí obřezané lidi za spravedlivé kvůli víře a neobřezané lidi za spravedlivé prostřednictvím jejich víry.
Kurzův překlad nového zákona] Galatským 3:24
Řečeno trochu jinak: Zákon nás vychovával až do té doby, než přijde Kristus. Právě pod výchovným dozorem Zákona jsme měli pochopit, že Bůh nás uzná za spravedlivé jen tehdy, když budeme důvěřovat Kristu.
Jednoduše řečeno, zákon je dobrý, ukázal Izraelitům Boží pohled na lidský život. Říká, co je dobré a co je špatné. Izraelité byli smluvně zavázáni Boží měřítka přijmout a Zákon dodržovat. Zákon stále platí v tom smyslu, že ukazuje Boží pohled na věc. Je morálním vodítkem. Smlouva však nebyla závazná pro nikoho jiného než tělesné Izraelity a ty, kteří s nimi sdílí víru podle Zákona.
[Překlad nového světa] Římanům 2:12
Například všichni, kteří hřešili bez zákona, také zahynou bez zákona,ale všichni, kteří hřešili pod zákonem, budou souzeni zákonem.
[Jeruzalémská Bible 2012] Galaťanům 3:10
Všichni, kdo se dovolávají skutků Zákona, se totiž vystavují prokletí. Vždyť je psáno: Buďproklet každý, kdo nepřilne ke všem předpisům zapsaným v knize Zákona a nežije podle nich.
Pro křesťany byl stanoven vyšší cíl. Již nejsme pod Zákonem, není podstatné dodržovat psaný Zákon. Jsme pod milostí (milující laskavostí). To, jak žijeme, má být řízeno z naší vnitřní spravedlnosti. Nejde o poslušnost, ale o pochopení, porozumění, vnitřní ztotožnění a moudré uplatňování. A pokud nějaký křesťan potřebuje psaný zákon, máme jen tři přikázání:
[Český ekumenický překlad 2001] Lukáš 10:27,29
1.
On mu řekl: "´Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší,
celou svou silou a celou svou myslí'
2.
a 'miluj svého bližního jako sám sebe'."
Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
3.
[Sýkorův překlad Nového Zákona1922] Matouš 5:43,44
Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Milovati budeš bližního svého a nenáviděti budeš nepřítele svého." Ale já pravím vám: "Milujte nepřátele své (dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí),
a modlete se za ty, kteří vás pronásledují (a pomlouvají).
Ještě obecněji je zásada vzájemného lidského chování shrnuta v tzv. zlatém morálním pravidle:
[Překlad nového světa] Matouš 7:12
Všechno tedy, co chcete, aby lidé činili, budete také podobně činit jim; to je vlastně význam Zákona a Proroků.
Zdroj:
Academia.edu a ResearchGate
https://www.google.com/url?sa=i&source=web&rct=j&url=CAESgwEB6zswFexgQE9Hz6Al7PBNO_6_DIHpxgq8MnpnOojbNN0L3wS31hHXr1OeBJ1N5V_wdusnE0auFHqkIt7rb9BqBQbJXlM56W7hJ1kcrQrSyc89CtUsc5LVHukuM2XoB6BfJf8OkOK5xgPEKZABOex7lpu-REauzUmkWn1wNbcv6IiEAQ&uoh=2&ved=2ahUKEwiBq-mri9yWAxWCgf0HHU7RKjIQy_kOegoIAggACAEIHRAF&opi=89978449&cd&psig=AOvVaw0BjMtGgKlUt8Ej4H8Tcg_A&ust=1788857424131000
Internetové Archivy (Hittite Treaties and Letters)
https://www.google.com/url?sa=i&source=web&rct=j&url=CAESbwHrOzAV1_JZF2B9vOD9171a7j2N_aSm0CMyGTpUmAz5jZLYr-cmmEjc113Quc3hFaPMmOaMc0Gnj2mQ2zgF6NEIXIQoTPOVnY4bhaUAkc-aI3xfkpewrd_XfE8HMfmc-C1-6Ucwmd9piBWHTw36UA&uoh=2&ved=2ahUKEwiBq-omri9yWAxWCgf0HHU7RKjIQy_kOegoIAggACAEIHRAH&opi=89978449&cd&psig=AOvVaw0BjMtGgKlUt8Ej4H8Tcg_A&ust=1788857424131000
Knihovny a vysokoškolská skripta (IS MUNI)
https://www.google.com/url?sa=i&source=web&rct=j&url=CAESSwHrOzAVQ1kcO0MR_z6UosyAr2mU3FhqKoHoeiXKZJ7ZgCw2QvoJF-CeZ8wS1jT2uScESRVdMsW9ioOXfrPedXp83nSk02X3HdH_nA&uoh=2&ved=2ahUKEwiBq-mri9yWAxWCgf0HHU7RKjIQy_kOegoIAggACAEIHRAO&opi=89978449&cd&psig=AOvVaw0BjMtGgKlUt8Ej4H8Tcg_A&ust=1788857424131000