Spor Jana Husa s Církví po 600 letech

15.03.2026

Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přicházejí!
Matouš 18:7

Jméno Jana Husa, je známo většině Čechů i lidem z jiných národů. Jeho výrok o pravdě* cituje mnoho lidí a vědí také to, že byl odsouzen, jako kacíř a upálen ve městě Kostnici u Bodamského jezera. Ovlivnil myšlení lidí, pohled na víru i to, jak se díváme na tehdejší církev. Jeho učení do dnes vyvolává různé reakce, od těch obdivných, přes umírněné po odmítavé. Co bylo vlastně důvodem jeho odsouzení? Ač se ho někteří snaží obvinit z různých věcí, dokonce odpovědnosti za životy některých kněží, nic z toho nebylo v obžalobě a těžko na to mohl mít vliv. Hus kázal v Betlémské kapli a jeho výroky kázání, spisy a názory byly to, co jej přivedlo před soud. Jak sám Hus přiznává, stal se knězem, aby se měl lépe. Lidé v té době žili ve velmi skromných poměrech. Až teprve studium v něm probudilo víru a ta se stala smyslem jeho života. Jeho život velmi radikálně ovlivnil Jeroným Pražský, který na studiích v Oxfordu objevil spisy Jana Viklefa. Jan Hus i Jeroným Pražský si uvědomili význam Viklefových myšlenek. Jan, který kázal vše, co znal, zařadil do svých kázání i jeho myšlenky. Jan Hus byl velmi inteligentní a byl schopen zaujmout širokou veřejnost. Když přišli do Prahy prodavači odpustků, rázně odpustky odmítl, nazval je svatokupectvím. V Praze vypukly odpustkové bouře, při kterých zemřeli tři lidé (o kterých se ví), a ti byli pohřbeni v Betlémské kapli. Hus dále káral církev a upozorňoval na prodej titulů a úřadů v církvi, na zkaženost jejich představitelů a žádal nápravu církve. Obvinění, za které byl souzen a odsouzen, se týkala šíření heretických nauk Jana Viklefa, jimiž byl Jan Hus ovlivněn. Pojďme si projít alespoň některé z nich:

1) Odmítnutí jiných pramenů víry než je bible
2) Odmítnutí Papeže, jako hlavy všeho křesťanstva
3) Odmítnutí predestinace
4) Odmítnutí poslušnosti církve
5) Odmítnutí poslušnosti světské vlády, pokud žije ve smrtelném hříchu
6) Částečné odmítnutí nauky o transsubstanciaci
7) Neplatnost svátosti kněze žijícího ve smrtelném hříchu

Podívejme se na tato obvinění ze tří hledisek:
a) co učí katolická církev
b) co učil Jan Hus
c) co je napsáno v bibli

1. Odmítnutí jiných pramenů víry než je bible

a)
Katolická církev uznává dva prameny víry - bibli a tradici. Pravda je, že své nauky odvozuje spíše od církevních učitelů a koncilů, např. nikajského.

b)
Hus prosazoval, že jediným zdrojem má být bible. Proč to tvrdil, je zjevné – bible a tradice jsou v rozporu. Hus z bible prokazatelně čerpá.

c)
Bible k tomu říká:

Galaťanům 1:8

Ikdybychom však my, nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet. 2 Timoteovi 3:16Veškeré Písmo [je] (vdechnuté Bohem) a [je] užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, 1. Tesalonickým 5:21Všechno však zkoušejte; [co je] dobré, [to] pevně držte, (varianta - zkoumejte;}

Zjevení 22:18

Já osvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim [něco] přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku;

Lukáš 10:26

On mu řekl: "Co je napsáno v Zákoně? Jak [to tam] čteš?" Odkazy na zdroje poznání v bibli jsou zjevné. Jak Ježíš, tak apoštolové brali bibli jako první zdroj své víry a poznání, ale jiné zdroje neodmítali, pokud byly "dobré", tj. s biblí v souladu.

2. Odmítnutí Papeže, jako hlavy všeho křesťanstva

a)
Katolická církev považuje za základ papežství 15. a 16. verš 21. kapitoly Janova evangelia.
Katechismus paragraf 895
Moc, kterou vykonávají osobně Kristovým jménem, je vlastní, řádná a bezprostřední, i když její vykonávání je nakonec řízeno nejvyšší církevní autoritou. Ale biskupové nesmějí být považováni za náměstky papeže; řádná a bezprostřední papežova autorita nad celou církví autoritu biskupů neruší, ale naopak ji potvrzuje a hájí. Tuto autoritu je nutno vykonávat s celou církví pod vedením papeže.

Katechismus paragraf 880
Kristus ustanovil Dvanáct "jako sbor nebo stálou skupinu, které dal do čela Petra, vyvoleného z nich samých. Jako z rozhodnutí Pána svatý Petr a ostatní apoštolové tvoří jeden apoštolský sbor, právě tak jsou odpovídajícím způsobem mezi sebou spojeni římský biskup, Petrův nástupce, a biskupové, nástupci apoštolů."
Římsko-katolická církev vychází z předpokladu, že hlavou institucionální církve je papež a jejím
tělem sbor kardinálů.

Hus nezpochybňoval úřad papeže jako pozemského vůdce katolíků, ale prvotně napadal jeho morálku a nauku o neomylnosti papeže. Učení Ježíše a Boha stavěl nad jeho autoritu.

Citace Jana Husa:
Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže.
Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními
Kristovými.

c)

Ježíš skutečně vyzývá ap. Petra, aby sytil beránky a pásl ovce. Ke stejnému jsou však vyzýváni jiní, kteří nebyli apoštoly (Skutky 20:28 nebo 1. Petra 2:5). Z biblických textů však explicitně nevyplývá, že ap. Petr byl první papež. Ap. Matouš 23:8 mluví o tom, že všichni křesťané (a v komplexním kontextu Kristova učení všichni lidé) jsou bratři. A ap. Pavel v prvním dopise Timoteovi říká, že jediný prostředník mezi bohem a lidmi je Kristus.

Jan 21:15,16

Když se nasnídali, Ježíš řekl Šimonu Petrovi: "Šimone, synu Janův, miluješ mě víc než tyto?"
Řekl mu: "Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost." Řekl mu: "Syť mé beránky."

Řekl mu opět podruhé: "Šimone Janův, miluješ mne?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě
mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce."

Řekl mu potřetí:" Šimone, synu Janův, máš ke mě náklonost? Proto mu řekl : "Pane, ty víš všechno; uvědomuješ si, že mám k tobě náklonost. Ježíš mu řekl:" Sy´t mé ovečky".

ˇ
Skutky 20:28

Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste
pásli Boží církev, kterou si získal (vlastní krví).

1. list Petrův 2:5

i [vy] sami jako živé kameny jste budováni [jako] duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste
přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.

Matouš 23:8
Ale vy se nenechte nazývat rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste
bratři.

1. Timoteovi 2:5

[Je] totiž jeden Bůh, jeden [je] také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.

Hebreům 13:17

Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako [ti,] kdo budou
vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to [by] vám ne[bylo] k
užitku.

Galatským 4:6 A

protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí,
První v poslušnosti je bůh, až potom člověk. Pokud je špatný vůdce, je otázka, zda ho následovat.
Ježíš také nenásledoval farizeje, viz Matouš 23:3. A máme jediného otce, ne v Římě, ale v nebi
a všichni jsme bratři.

3. Odmítnutí predestinace

a)
Nauka o predestinaci říká, že jsou někteří lidé předurčeni ke spáse a jiní k zavržení.
Katechismus paragraf 406
Nauka církve o předávání prvotního hříchu byla upřesněna hlavně v 5. století, zvláště pod vlivem učení sv. Augustina proti pelagianismu, a v 16. století v boji proti protestantské reformaci. Pelagius zastával názor, že člověk může vést mravně dobrý život přirozenou silou své svobodné vůle, bez potřebné pomoci Boží milosti; omezoval tak vliv Adamovy viny na špatný příklad. První protestantští reformátoři naopak učili, že člověk byl prvotním hříchem radikálně zkažen a zbaven své svobody; ztotožňovali hřích, který dědí každý člověk, s náchylností ke zlému ("concupiscentia"), která prý je nepřemožitelná. K tomu, jaký je smysl zjeveného o prvotním hříchu, se církev vyslovila na 2. oranžském sněmu v roce 529 a na tridentském koncilu v roce 1546.

Hus tvrdil, že církev je složena z lidí určených k záchraně, tj. z předzřízených, a mimo jsou předzvědění, doslova předpovězení. Avšak všichni jsou rozděleni na předzvěděné a předzřízené, z nichž první jsou konečně údy ďáblovy a ostatní jsou údy tajemného těla, jež jest svatá církev, nevěsta Pána našeho Ježíše Krista.

c) V bibli ap. Pavel v prvním dopise Timoteovi píše, že bůh chce zachránit všechny lidi.

Timoteovi 2:3,4

To je znamenité a přijatelné přes zrakym našeho Zachránce, Boha, jehož vůli je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišly k přesnému poznání pravdy

Jan 3:16
To [je] dobré a vítané před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé
zachráněni a přišli k poznání pravdy.
Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho
věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Skutečná odpověď na to, co říká bible, by byla na několik stránek. Tento problém se dotýká mnohých věcí. Za prvé sklonu ke špatnému - jsme formováni geny a výchovou. Pak je tu otázka prvotního hříchů a poškození lidstva, které nevychází jen z prvotního hříchu. Jsme jako lidstvo ve stavu, ve kterém nelze dosáhnout spravedlnosti skutky. Můžeme se o to s většími nebo menšími úspěchy pokoušet (je to i žádoucí), ale spravedlnosti lze dosáhnout jedině skrze víru v Ježíše a vykoupení skrze jeho oběť. Víru máme podložit skutky, ale ty nás nezachraňují; je to jen víra.

Srovnej: Genesis 8:21, Římanům 8:19-21, Římanům 4:5, Genesis 15:6, Římanům 4:5, Římanům
10:4. Jakub 2:26

Dá se tedy říci podle bible, že milost (spása, odpuštění) je dar od boha a získat ji může každý svou
vírou.

4. Odmítnutí poslušnosti církve

a)
Katolická církev učí, že je nutné poslouchat církev a zakládá to na evangeliu ap. Matouše 18. kapitole 15. verši.

Katechismus, paragraf 406
Nejvyšší stupeň účasti na Kristově autoritě zajišťuje charisma neomylnosti. Sahá tak daleko, jak daleko sahá poklad božského zjevení; vztahuje se také na všechny prvky nauky, včetně morálky, bez nichž nelze vychovávat, vykládat nebo dodržovat pravdy víry vedoucí ke spáse.

Hus naopak tvrdil, že i papež může lhát, jistě nevěřil v neomylnost církve i papeže. Netvrdil, že nemáme poslouchat církev, ale jen toho, kdo žije v hříchu. Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže. Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem. Jako se nám přikazuje, a bychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných, tak se nám přikazuje, a bychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí rozporu s božskými přikázáními."

Text v bibli u Matouše, na který odkazuje církev, hovoří o hříšném člověku a pokusu o jeho
záchranu, úplná poslušnost církve z toho nevyplývá. Skutky apoštolů hovoří o poslušnosti vůči
bohu, ne vůči lidem.

Matouš 18:17

Jestliže jim nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať
je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.

Skutky Apoštolů 5:29

Petr a [ostatní] apoštolové odpověděli a řekli: "Musíme poslouchat Boha jako
panovníka spíše než lidi."

Skutky Apoštolů 4:19

Petr a Jan jim však odpověděli a řekli: Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé
naslouchat vám spíše než Bohu."

1. Timoteovi 2:5

[Je] totiž jeden Bůh, jeden [je] také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus
Ježíš.

Pokud by jakákoli církev chybovala, je nasnadě Kristova rada:

Matouš 23:3
Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků
nečiňte; neboť mluví, ale nečiní.

Křesťané (a nejenom ti), by měli zachovávat úctu k učitelům a těm, kteří je vedou, ale upozornit na chybu je správné. A pokud je to možné, najít, jak to komentuje bible.5. Odmítnutí poslušnosti světské vlády, pokud žije ve smrtelném hříchu

Církev učí nutnosti poslouchat vlády.

a)
Katechizmus paragraf 1899
Autorita, jakou požaduje mravní řád, pochází od Boha: "Každý se má podřídit vyšší moci, která vládne, neboť není moci, která by nepocházela od Boha. Ty, které jsou, od Boha jsou zřízeny. Když se tedy někdo staví proti (vládnoucí) moci, staví se pro ti řádu, který dal Bůh. Kdo se tomu vzpírá, sám na sebe svolává odsouzení" (Řím 13,1-2).

Husův názor na světské autority byl podobný tomu na církevní autority. Je dobré se zmínit o kontextu doby, protože říše, v které žili, Svatá říše římská se ke Kristu hlásila. Proto Hus tvrdil, že není-li světská moc v souladu s bohem, nemáme ji poslouchat. Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené ve věcech dovolených a čestných, tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.

Je pravda, že poslušnost křesťanů se vztahuje v první řadě na boha, ale bůh vlády připouští. Je však rozdíl, jde-li o vládu v podstatě nevěřících lidí, nebo vládu hlásící se ke Kristu. V menší míře dnes je možné měnit vlády podle přání lidí při volbách nebo při revolucích, zkušenost však říká, že po revoluci přichází vláda zpravidla ještě horší, než ta původní. Husův a potažmo Viklefův pohled se v dnešní době použít nedá. Dobrou radu řekl Ježíš v evangeliu Matouše 23:3. (viz výše)

Skutky Apoštolů 5:29

Petr a [ostatní] apoštolové odpověděli a řekli: Musíme poslouchat Boha jako panovníka
spíše než lidi.

Skutky Apoštolů 4:19

Petr a Jan jim však odpověděli a řekli: "Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu."

Římanům 13:1

Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě
od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.

Matouš 22:21

Odpověděli mu: "Císařův." Tu jim řekl: "Co [je] tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co
[je] Boží, Bohu."

Zde ještě víc než v předchozí části platí:

Matouš 23:3
Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků
nečiňte; neboť mluví, ale nečiní.

6. Částečné odmítnutí nauky o transsubstanciaci

a)
Nauka o transsubstanciaci říká, že při mši svaté se hostie a víno mění v tělo a krev Páně, že
tím je Kristus reálně přítomen.

DS 802: "Una vero est fidelium universalis Ecclesia, extra quam nullus omnino salvatur, in qua idem ipse sacerdos et sacrificium Iesus Christus, cuius corpus et sanguis in sacramento altaris sub speciebus panis et vini veraciter continetur, transsubstantiatis pane in corpus, et vino in sanguinem potestate divina: ut perficiendum mysterium unitatis accipiamus ipsi de suo, quod accepit ipse de nostro."

Překlad:
Ve výkladu víry od východních patriarchů je řečeno, že slovo "metúsiosis" nemá být považováno za definici způsobu, jakým se chléb a víno mění v tělo a krev Páně, neboť to nemůže nikdo pochopit - pouze Bůh - ale znamená jen tolik, že se chléb pravdivě, skutečně a podstatně stává pravým tělem Páně a víno pravou krví Páně.

b)
Hus hovořil o umírněné remanenci, tj. že to je obrazné a na základě víry.

c)
Tato nauka, ať původní, nebo zmírněná, se v bibli vůbec nenachází ani náznakem. Víno
pouze symbolizuje krev a chléb tělo.

Matouš 26:28

Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.

Hebrejům 9:22

A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.

Korinťanům 12:27

Jste tedy Kristovým tělem a jednotlivě údy.

Tím tělem se stala církev. Přijímání chleba znamená uznávat, že jsem částí církve. Je však nutné podotknout, že v té době nebylo žádné rozdělení církve. Proto tou církví může být jakákoli následující Ježíš Krista.

Poznámka:
Tak jako je skutečným symbolem Izraele sedmiramenný svícen znamenající úplnost v jednotě, je podle knihy Zjevení symbolem všech křesťanů sedm svícnů – plnost v nejednotě. Kristova církev - tělo - jsou všechny pozemské církve. Bůh s nejednotou křesťanů počítal.

7. Neplatnost svátosti kněze žijícího ve smrtelném hříchu

a)
O kněžství mluví například tyto citace:
KKC 1598

Církev uděluje svátost kněžství pouze pokřtěným mužům, jejichž schopnosti pro výkon služby byly náležitě prošetřeny a uznány. Odpovědnost a právo povolat někoho, aby přijal svěcení, přísluší církevní autoritě.

Kán. 966§ 1.

K platnému rozhřešení od hříchů se vyžaduje, aby udělovatel kromě moci z přijatého kněžského svěcení, měl pověření vůči věřícím, kterým uděluje rozhřešení. § 2. Toto pověření může kněz obdržet buď od samého práva, nebo zvláštním udělením od příslušného představeného, daným podle kán. 969.

Kán. 972
Pověření k udílení svátosti smíření může příslušný představený, o němž v kán. 969,udělit na dobu neurčitou nebo určitou.

Jan Hus tuto nauku neučil (viz Paul Vooght - Kacířství Jana Husa - Kapitola V.) Je to nauka, kterou učil Jan Viklef. Opět to jediné, co kritizoval, je zhýralý život duchovenstva v jeho době.

To, jestli kněz uděluje svátosti platně nebo neplatně, se podle bible určit nedá, nejsou tam tyto svátosti popsány. Hus však měl právo veřejně kárat chování duchovenstva.

1.Timoteovi 5:20

Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby se i ostatní báli.

Závěr

Jan Hus byl významnou osobou a v mnohém předběhl svou dobu. Mluvil o věcech, za které byl kárán, ale dnes se o nich veřejně píše.** Našly by se myšlenky, ve kterých se mýlil. Měla však katolická církev právo ho upálit? Z hlediska bible a křesťanství ne. Pokud by mu dokázali obvinění, měl být vyveden za hranice říše, tak jako byli například vyvedeni učedníci Cyrila a Metoděje. Nicméně církev se ve svém pohledu a v naukách v mnohém zmýlila. Obžaloba a skutky Jana Husa nejsou vždy stejné. Základním sporem mezi nimi byla právě tradice, zformovaná ve středověku. Je nutné přiznat, že v určité době měly nauky založené na tradici svůj smysl. Doba, která začala lidmi jako byl Jan Viklef, Jan Hus a další, měla vést k očistě církve a návratu ke zdroji. Místo toho se však církev zakonzervovala ve svých tradicích a zvycích, což vedlo k tomu, že musela vyrůst úplně nová církev, aby ji zastoupila ve věcech, ve kterých ta katolická selhala. Stalo se, že církev začala sama hlásat bludy, které se nedají najít ani odvodit z dochovaných spisů. Když lidé pochopili, že jsou to bludy, měla se k tomu církev postavit čelem. Stalo se to nemocí křesťanstva a následné husitské boje a později války o víru mezi protestanty a katolíky bojem těla o uzdravení. Církev se v té době neočistila a stala se nevěstkou, a proto bylo (je?) potřeba z ní odejít. Před více jak 600 lety se v pražských ulicích křičelo, že je velkou nevěstkou ze Zjevení. Stala se mocenskou silou pod duchovním pláštěm. Je možné, že odsouzení Jana Husa bylo součásti politického boje v té době a že šlo o omezení vlivu českého království, které patřilo v té době k nejvlivnějším v Evropě. Husovo odvolání ke Kristu, je rušením středověkých tradic, Je to napadnutí propojení římského práva, antického myšlení s církví. V tomto smyslu Hus jednal tak, jak jednali apoštolové v prvním století.

Na závěr připomenutí tří Husových myšlenek, které, jak se zdá, mají význam i v dnešní době:

Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone, zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se
o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.

Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování.
Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě?
Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil
by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží,
v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.
Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí.

Sedláček dobrý jest vyšší a dóstojnější než biskup (myšleno – než biskup, který žije v hříchu).

Dnes při šestistém výročí upálení Jana Husa je třeba si opět připomenout jeho myšlenky a zamyslet se, zda se již katolická církev, ale nejenom ona, poučila. A zeptat se, kolik lidí má dnes víru a odvahu, jakou měl Mistr Jan.

- dovětek -

Je 15. 6. 2015 ráno, tento článek je dopsaný. Beru do rukou noviny a na titulní straně je článek

Vyjádření české biskupské konference - citují papeže:
"Zranili jsme svatou matku církev. Naše svědomí žádá, abychom poprosili o odpuštění za dějiny naší rodiny. Za každou událost, kdy jsme zabili ve jménu boha."

Tak se asi přeci poučili - smekám.

pez,plh,čím,vok
__________________________________________________________________________________________
* Výklad viery 1412

Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, odďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...

** Tomáš Halík: Ukázal, že Hus vlastně anticipoval (předvídal, předjímal) mnohé myšlenky, ke kterým se potom vrátil ten reformní Vatikánský koncil.

Prameny:
Dopisy Jana Husa
Kázání Jana Husa

Životopis
https://lide.cb.cz/pavel.mosner/husovy_listy.htm
https://lide.cb.cz/pavel.mosner/husova_kazani.htm
https://azcitaty.cz/citaty/jan-hus/#ixzz3Xeb3M6hq
https://www.husinec.cz/mistr-jan-hus/zivotopis/
https://avalon.wz.cz/Knihy/Kristuv_svedek_Jan_Hus.htm
Věrouka husitůhttps://husitstvi.cz/verouka/husovo-uceni/husuv-vyklad-pravdy-boziho-zakona-i-cirkve-jeho-nazor-na-poslani-svetske-moci/

Svátost kněží
Katechizmus
Časopis Te deum
Radomír Malýhttps://www.farnostvelkekarlovice.mablog.eu/smireni/
https://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2035
https://www.tedeum.cz/2_2013/maly_janhus_0213.htm
https://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5707-omluva-cirkve-za-jana-husa-moc-nebo-malo-.aspx

https://www.obohu.cz/bible/index.php?k=Mt&kap=1&styl=CSP

Český studijní překlad bible